Cítím, jak se cítíš... Pomůžu ti.

Cítím, jak se cítíš, vím jak ti teď je… Jenom tu budu s tebou a pomůžu ti tou emocí projít, protože ji znám…

 

Znáte to?

 

Když se svých emocí nebojíme, nesnažíme se je mít neustále pod kontrolou, nemáme z nich strach, můžeme stát při druhých a pomoci jim projít ty jejich. Neděsit se v duchu toho, co prožívají, protože se bojíme, že i v nás by to mohlo spustit nekontrolovatelnou lavinu…

 

Právě to jsme často zažívali v dětství: „Nebreč nebo ti přidám, ať máš proč, velký holky/kluci nebrečí, všichni se ti budou smát, vždyť se přece nic nestalo...“

Dospělí měli strach ze svých emocí a tím pádem i z našich, chtěli naše emoce rychle dostat pod kontrolu...

Často bylo důležitější, že nosíme jedničky a jsme hodní, než to, jací jsme a co cítíme…

Své emoce i sami sebe jsme se tak naučili potlačovat.

 

Ale proto, abychom tu mohli naplno být pro své děti i své partnery, potřebujeme své emoce cítit i znát. Jen tak můžeme cítit ty jejich. Být jim skutečně nablízku, mít pro ně vřelé objetí nebo ta pravá slova.

Jinak většinou nabízíme jen zaběhnuté věty nebo osvědčená moudra, ale žádnou blízkost…

 

Naše vnitřní síla je i o emocích <3

 

Už brzy i jako on-line program pro rodiče.